Z průměrné facebookové stránky dokázal Štěpán vytvořit kanál, kterému každý měsíc přibývá téměř tisíc fanoušků jen díky obsahu

Štěpán Budil je obchodník tělem i duší, zároveň ale velmi senzitivní muž, pro kterého je rodina nade vše. Tatínek tří dětí před pár lety založil facebookovou stránku Sobě pánem se Štěpánem, ve které hovoří o životě, o návratu k sobě, sebelásce a dělá rozhovory s mnoha známými méně známými lidmi. Online marketing tak využívá prakticky denně, i když o sobě říká, že mnohem raději se setkává s lidmi naživo. Jak se mu podařilo z facebookové stránky o pár stovkách sledujících vytvořit kanál, kterému každý měsíc přibývá dalších tisíc fanoušků?

Štěpáne, máte za sebou bohatou kariéru obchodníka. Co by podle vás měl umět dobrý obchodník a je pro obchodníka důležité vzdělávat se ve svém oboru a znát dobře marketingové nástroje – online i offline?

Když se řekne bohatá kariéra, tak se musím u toho smát, protože práce obchodníka může být a je velmi dobře odměněná, ale to může být velmi bolestivý proces. Protože jsem jako obchodník byl vždy placen jen za uzavřený obchod, tak to nebylo po ekonomické stránce vždy tak pohádkové, jak se mohlo zdát. Pamatuji si velmi dobře, jak jsem přes den běhal po firmách, setkával se s majiteli a obchodními řediteli firem a bavili jsme se o podstatě jejich businessu a po večerech a nocích jsem brigádničil v cateringu, abych vydělal měsíčně dost, abychom s rodinou přežili. Pokaždé, když jsem seškraboval zbytky jídla z talířů lidí, které jsem obsluhoval, přemýšlel jsem o tom, že to by asi ti lidé, se kterými jsem přes den seděl jako odborník na marketing, koukali. Ale byl to proces hlavně, než byly provize z uzavřeného obchodu dostatečné pro uživení mé rodiny. Vzdělávání platí stejně v obchodu jako v životě. Byla by to nuda, kdybychom měli zůstat stát na místě a je třeba se posouvat. A dobrý obchodník v online i offline prostředí by se měl umět přizpůsobit nové době a nikdy nekončícím změnám.

Kromě obchodu, pro který v posledním roce nejsou úplně ideální podmínky, se věnujete svému blogu, a hlavně facebookové stránce Sobě pánem se Štěpánem, která má teď už více než 19 tisíc sledujících…

Facebookovou stránku jsem zakládal před více než třemi lety. Důvodem bylo, že jsem se tehdy učil, jakým způsobem vzít tehdejší MLM podnikání (multi-level marketing, pozn. red.) online a facebooková skupina sloužila jako hlavní nástroj, jak to rozjet. Má projektová parťačka Hanka si tehdy založila svou stránku Paní svého života s Hankou a já přemýšlel nad tou svou. Napadlo mě, že bych mohl udělat něco podobného. Líbil se mi název Sobě pánem se Štěpánem, protože se to rýmuje a dobře pamatuje. Nicméně pro MLM jsem tyto stránky využíval jen několik měsíců. Nasbíral jsem asi 700 sledujících a poté to celé usnulo a více jak rok spalo. Až později jsem začal skupinu využívat znovu, ale tentokrát pro jiný druh obsahu.

Takže se postupně z koníčka, kterému jste věnoval jen tak okrajově, stala vaše hlavní živnost?

Letos v létě jsem strávil dva měsíce v nemocnici po výhřezu meziobratlové plotýnky. Tehdy jsem si vytvořil vlastní webové stránky a tehdy vlastně vznikl z původního koníčka i projekt Sobě pánem, kterému nyní věnuji část svého produktivního času. Rozhodně se zatím nechystám věnovat se tomu naplno, protože mě práce v B2B segmentu baví, ale časem je dost možné, že se to změní.

Takže nejvíce produktivního času nyní trávíte v online prostředí…

Ano. Zajímavé na tom je, že i když sociálními sítěmi hodně žiju, tak je svým způsobem nemám rád. Protože si uvědomuji jejich nebezpeční při nevhodném dávkování. Vždy se budeme cítit líp, když vyrazíme s dětmi na výlet nebo si půjdeme ven zajezdit na kolo, než když bude kdokoli z nás koukat do telefonu nebo do počítače. Je potřeba najít vhodnou míru a využívat sociální sítě jen pro určité účely. A hlavně naučit se rozpoznat ten moment, kdy se z dobrého sluhy stane špatný pán. V historii lidstva nebylo nikdy snazší najít své místo na mapě a přitáhnout ty správné lidi.

V čem podle vás mohou sociální sítě představovat určitou hrozbu?

Velkou hrozbou sociálních sítí je, že nám nahrazují sociální kontakt a velmi účinně nás vtahují zpátky do hry, kdykoli se rozhodneme, že budeme své oči upínat mimo ně. Dnes si už ani nedovedeme představit den bez připojení k internetu, a to je dle mého velký bubák. Najít si v tom rovnováhu je a bude časem větší a větší téma.

Kolik máte dnes sledujících a jakým tématům se hlavně věnujete?

Dnes má FB stránka Sobě pánem se Štěpánem 19 tisíc sledujících a každý měsíc stoupá o cca 800–1000. Vše nasbíráno organicky a jen obsahem. Všechna témata jdou ruku v ruce s názvem kanálu, tedy zabývají se tím, jak být sám sobě pánem, a to ve smyslu převzetí zodpovědnosti za vlastní život. Jde hodně o duševní rozvoj, cestu dovnitř, emocionální inteligenci, naše ego, děti a jejich výchovu v lásce a přijetí.

Které konkrétní nástroje online marketingu využíváte a jak?

Hodně využívám Facebook, protože mi přijde jako vhodný kanál pro můj druh aktivit. Pořádám semináře na dálku, několikrát týdně připravuji krátký vlog a každý týden živý rozhovor s hostem. Pro své semináře na dálku mám vymyšlený koncept komunity, která dva týdny žije tématy semináře, sdílí, vzájemně se drží v procesu a inspiruje se svými příběhy a prožitky. Jsem na ten koncept dost hrdý, protože skvěle funguje.

Pro tu část mého já, která je obchodníkem v B2B segmentu, používám také hodně LinkedIn. Potkávám se hodně s majiteli a obchodními řediteli firem a protože vím, jakou sílu má pravidelný obsah na sociálních sítích, využívám to také v tomto světě a skvěle to funguje. Věděli jste, že jen 4 % uživatelů LinkedInu tvoří obsah jakoukoli formou? To je rozhodně příležitost být vidět.

Čemu se aktuálně věnujete?

Chystám třetí kolo semináře na dálku s názvem „Sobě pánem za dva týdny" a už teď vím, že to bude pecka, jako předchozí dva turnusy, které proběhly v říjnu a listopadu 2020 a mám z nich skvělé reference, které jsme i natočili. Také jsem se rozhodl dát prostor hudebníkům, kteří v roce 2020 moc neměli kde hrát, na své FB stránce a uspořádal sérii koncertů, které jsem nazval Virtuální Pódium. Proběhly už čtyři koncerty a mělo to u sledujících skvělý dosah i ohlas a vnímám od muzikantů vděčnost za to, že si mohli zahrát pro lidi, i když nemohli slyšet potlesk, vzhledem k online formě koncertů.

Práce ještě v životě udělám hodně. Ale mé děti jsou malé jen jednou.FOTO: Štěpán Budil, licence: Creative Commons Attribution 2.5 (cc-by-2.5)

V posledním roce zažívají online aktivity velký boom kvůli covidu. Popište, jak jste vy sám přizpůsobil své aktivity současné situaci?

Online aktivity jsou oproti akcím naživo dost jiné, protože je těžší udržet pozornost a musí se více přizpůsobovat samotným účastníkům. Když se sejde skupina lidí v určité energii a určitým způsobem naladěných. Do toho se pustí téma, cvičení v rámci tématu a sdílení, tak se najednou začne budovat silná lidská vazba účastníků navzájem, a to je obrovskou výhodou akcí naživo. Online akce mají též své kouzlo, třeba to, že v posledním semináři byli účastníci ze čtyř nebo pěti zemí a dvou kontinentů. Což bychom se offline nesešli. Ale je tam náročnější vybudovat vazbu, ale díky vedeným FB skupinám se to dá také zajistit. Já ale doufám, že se budeme moci brzy potkávat i naživo, protože to má obrovskou sílu.

Pojďme ještě k vybudování značky. Jaké jsou podle vás nejlepší cesty, jak si vybudovat jméno – značku?

Budování značky je pro marketing zásadní. Nejlepší cesty závisí na tom, jaké jsou vstupy. Vždy je to něco za něco. Vyžaduje to kombinaci času a peněz, a pokud je méně jednoho, bude to stát více druhého. A množství času pro budování značky se snižuje s výší investice do ní a obojí samozřejmě ovlivňuje zručnost a přístup. Za mě je jasnou cestou k tomu, jakou značku chci mít, návrat k základním lidským hodnotám jako je pravdivost a autenticita. Ve světě, který je plný fake lidí, profilů a značek, je to tím, co vybočuje. Nebojím se vlastní zranitelnosti, a to co sdílím s lidmi, jsou jen vlastní zkušenosti, prožitky a mé vlastní pravdy.

Neříkám nikomu, co by měl dělat, protože si ani nemyslím, že je jedna univerzální pravda, ale vždy jen pohled na věc. Sdílím ten svůj a vím, že to lidi inspiruje, protože v tom cítí čistý úmysl. Ono sáhnout si na vlastní dno a do vlastních kostlivců veřejně není příjemné. Já vím, že vlastní zranitelnost je to, s čím je možné se nejvíce ztotožnit, protože to prožíváme všichni na různých úrovních. A přitom je právě odhození těchto masek a brnění, které jsme si kolem sebe a na sobě vytvořili nesmírně osvobozující.

Ještě zmiňme jednu zajímavost. Jako otec tří dětí jste se rozhodl pro zkrácený pracovní týden a tato cesta se vám velmi osvědčila, co se produktivity týče?

Ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu mě dohnalo uvědomění, že práce ještě v životě udělám hodně. Ale mé děti jsou malé jen jednou. Už teď, po dvou letech mého zkráceného pracovního týdne, je Bivojovi, mému nejstaršímu klukovi 9 let a jak dlouho to ještě bude trvat, kdy mě bude tak moc potřebovat? Vím, že tyto roky nikdy zpátky nevezmu, a tak pracuji čtyři dny v týdnu a zbylé tři dny mám pro rodinu, a to mi v tuto chvíli vyhovuje. Navíc jsem si uvědomil, že více času neznamená více hotové práce. Tím, že mám méně času na práci, se soustředím jen na to důležité a tím jsem celkově více efektivní. Vnímám určitý obdiv, když domlouváme obchodní schůzky a já řeknu, že pátky nepracuji, že ty patří mé rodině.

Jaké máte plány na rok 2021?

Na začátku ledna mi začíná třetí kolo semináře na dálku Sobě pánem za dva týdny. Takže tím nakopneme rok. Potom mám v plánu některá témata rozvést více do detailu, protože vnímám, že nelze v těch dvou týdnech stihnout všechno tak, jak by bylo potřeba. Třeba téma vděčnosti. Je to možná už ohraná písnička, ale pro mě je to naprostý základ pro vše.

Zlaté pravidlo vděčnosti je, že je třeba být opravdu spokojený s tím, co člověk má právě teď. V tuto chvíli. Pokud totiž budeme neustále nespokojení s tím, co máme, tak nebudeme nikdy spokojení ani s tím, čeho chceme dosáhnout a co máme za cíl, takže je to nekonečný proces, kdy si přejeme být někde jinde, než právě jsme.