Marketing ve službách zla - Radithor

Každá myšlenka potřebuje marketing, aby se prosadila. Náš seriál “Marketing ve službách zla” vám přináší netradiční příběhy, kdy se zpočátku dobré úmysly zvrhly v katastrofu, nebo kde bylo již zpočátku záměrem propagovat zlo. O některých jste možná už slyšeli. Protože jsme marketingový magazín, podíváme se na strategii tehdejších marketérů a rozebereme historické propagační materiály. Tentokrát z oblasti medicíny.

Radioaktivní prerekvizity

Je libo čokoládu napuštěnou radiem? Anebo zubní pastu, krém na pleť nebo mýdlo, díky kterému budete překypovat zdravím a krásou? A co si takhle obložit koupelnu radioaktivními kachličkami na podporu celkové imunity? Žádný problém! Všechny tyto vymoženosti najdete rozeseté po muzeích v různých částech světa. 

Nebo hodiny se svítícími ručičkami, které používali (nejen) vojáci, aby se na ně mohli dívat i v noci. Vyráběly je ženy v továrnách s tím, že olizovaly špičku štětce, aby byla kresba co nejpřesnější. Případ známý jako radiové dívky. Jen zlomku z nich se podařilo dostat před soud. Stát nemoc uznával jako syfilis.

Tehdejší mentalita

Dnes nám nad tím zůstává rozum stát, ale Marie Curie–Skłodowská byla na začátku 20. století zdravá jako rybička a výzkum léčby ozařováním teprve vznikal. Kromě příběhů ze Starého Zákona se lidé ještě úplně nesetkali s věcí, která vás zabije pouhou přítomností.

Po průmyslové revoluci se věda hnala dopředu. A lidé si zvykli na to, že nové objevy se dají i dobře zpeněžit. Pokud se včas uchopí. Takže některé obchodníky nenapadlo nic lepšího než integrovat zmíněný zářící všelék do svých produktů. Nový prvek, který ještě nikdo nezkusil? Jak to vlastně funguje? Nevíme? Nevadí! Hlavně, že jdeme s dobou a  vyděláme! 

Radior a Tho-radia

Radium (založeno r. 1917 v Londýně) a Tho-radia (zal. 1933, Paříž) byly dvě evropské značky, které propagovaly radioaktivní kosmetiku jako byly pleťové krémy, tvářenky, odličovací vody, mýdla, make-upy, rtěnky. Společnost Tho radia nabízela mimo jiné i zubní pasty s významným bělícím účinkem. Produkty se prodávaly až do 70. let 20. století, se stejným obsahem radioaktivity jako v počátcích výroby. 

Kapky Radithoru

Opravdu Radithor existoval? Bohužel ano. Případ nebývalých rozměrů najdeme u nedostudovaného doktora Williama J. A. Baileyho, který našel univerzální lék na všechny nemoci.

Bailey založil laboratoře Radium Company v New Jersey, kde postupně začal dodávat na trh radioaktivní produkty jako byl např. Radithor, radioaktivní voda na univerzální léčbu, Arium, tekuté (radioaktivní) afrodiziakum nebo Radiendocrinator, kovová krabička s radioaktivním obsahem, která se měla nosit v kapse od kalhot. Pokud pocítíte únavu, stačí se jí jen dotknout, za 1000 dolarů, prosím pěkně.

Tehdejší lékaři k těmto pochybným preparátům měli mnoho výhrad, ale Bailey z toho i tak pořádně zbohatnul. Když máte peníze, máte vliv. Po kontrole Federální obchodní komise na jeho závod v East Orange a prohlášení státní laboratoře, že jeho medikamenty jsou radioaktivní tak akorát, si na Radithor nalepil ještě „státem certifikovaná radioaktivní voda“. 

Jak se Radithor propagoval 

Obchody jen vzkvétaly, okolo roku 1920 byl William Bailey na vrcholu slávy. Vytvořil si provizní systém obchodu. Lékařům dodával vodu do ordinací a výměnou za to poskytoval 1/6 zisku z prodeje. A tento affiliate se mu velmi vyplatil. Uměl si dobře budovat kontakty. Navrhnul si vlastní poutavou grafiku, aby jeho výrobky byly co nejpřitažlivější. Dále věděl, že pro propagaci své firmy a přesvědčování veřejnosti bude potřebovat referenční marketing - zkušenosti zákazníků. Začal si sám psát kladné recenze, reference a děkovné dopisy. Ty pak nechával otisknout v bulvárních denících nebo příslušných novinách či magazínech, aby si to přečetly dané cílové skupiny. Ujišťoval veřejnost o tisících spokojených zákazníků, některé ve své reklamě jmenoval. Na to následně tvořil PR články, které tento úspěch dokumentovaly. 

Ve svém marketingovém mixu se nevýhybal ani outdoorové reklamě. “Your health is your wealth” (Vaše zdraví, vaše bohatství) znělo na plakátech nabádající k pití radioaktivní vody z revigátoru “Opravdu pozoruhodného přístroje” pro domácnosti. Až od roku 1930 se zjistilo, že může způsobit rakovinu a od jeho užívání se začalo upouštět. Ve vodě se navíc nacházely toxické prvky jako arsen a olovo. Bailey ho však taktéž vyráběl až do šedesátých let.

Tragická smrt Ebena Byerse

Často zmiňovanou obětí Baileyho byznysu je Eben Byers. Mladý aristokrat, průmyslník a amatérský sportovec Eben Byers si zlomil ruku a dostal od doktora předpis na Radithor. Zemřel r. 1932 poté, co zkonzumoval 1400 lahviček. Americký tisk to okomentoval titulkem „Muž, který pil radioaktivní vodu tak moc, až mu z toho upadla čelist,“ psali. V nemocnici si souvislost spojili s rakovinou, ale ne s akutní nemocí z ozáření. To se dokázalo až o 20 let později při pitvě. 

Přesunutí firmy 

Zpátky k Baileymu. V čem byla medializovaná smrt Ebena Byerse zlomová? Poničila pověst podniku. Radithor byl stažen z prodeje. Každopádně, každý plán A musí mít i plán B, tedy zadní vrátka. Ty si Bailey vybudoval tím, že přesunul část svého jmění do zahraničních bank a vytvořil zcela nový Radium Institut v New Yorku, kde už prodával jen radioaktivní ubrousky, přívěsky, těžítko, sponky na opasek. Za onemocnění a smrt nevyčísleného počtu lidí nebyl nikdy stíhán.

Jak praví staré přísloví: “Boží mlýny melou”. Bailey si sám přivodil rakovinu močového měchýře, které byla způsobena poškozením tkání radioaktivitou. William J. A. Bailey nebyl ani doktorem, ani vynálezcem (jak uvádí Wikipedie). Byl však bezesporu schopným obchodníkem a marketérem. Nakolik svému vražednému produktu sám věřil asi zůstane záhadou.