Politické kampaně, které v nás zůstávají dodnes

Cesta do Poslanecké sněmovny, Senátu a na hrad je dlouhá, nákladná a vyčerpávající. Kandidáti musí přesvědčit voliče, že si zaslouží jejich hlasy a že jim stojí za to, aby došli k urně. Přesvědčování voličů je podstatou politických kampaní. Billboardy, televizní spoty, sociální sítě, plamenné proslovy – to všechno je nedílnou součástí politiky.

Češi jsou národ Cimrmanů – nejenže nás v politických kampaních baví humor, ale především milujeme politické kampaně, na jejichž účet si můžeme dělat legraci. Největší virály naší politické historie se většinou nesly právě v tomto duchu. A to, že v současné době vládne politickým kampaním především populismus a plané sliby, je nám samozřejmě líto. Jak by řekl výše zmíněný Jára Cimrman: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“

Pojďme si připomenout „staré dobré časy“ české politiky, kdy to ještě politici mysleli upřímně.

Myslím to upřímně

Lidová tvořivost vzala Grossovu kampaň za svou

Stanislav Gross zastával od roku 2000 post ministra vnitra. Své role se zhostil velmi energicky a o 4 roky později se snažil se o znovunabytí popularity sociální demokracie. Při tom vsadil na billboardy s heslem „Myslím to upřímně“, které se dost možná staly prvním českým politickým memem. Sociální sítě byly sice tou dobou ještě v plenkách, ale Češi jsou národ tvořivý, a tak si posílali zprávy, ve kterých se kontroverznímu politikovi vysmívali, pomocí kupování billboardů. Překvapivé je, že i po 17 letech má heslo „myslím to upřímně“ v Google 110 unikátních hledání za měsíc. Je to prostě evergreen.

Česká strana sociálně demokratická sice ve volbách roku 2004 nedopadla vůbec špatně, ale samotný Gross brzy upadl v nemilost. Čechům začalo být jasné, že politik, který má problém obhájit financování koupě svého luxusního bytu a jehož manželka podniká s majitelkou nevěstince, to s nimi moc upřímně myslet nemůže.

Velká zdravotnická loupež

Antikampaň ČMKOS

FOTO: Českomoravská konfederace odborových svazů, licence: Creative Commons Attribution ShareAlike 2.5 (cc-by-sa-2.5)

Další virální kampaň, která stojí za zmínku, přišla o 4 roky později a stála za ní Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), která měla vazby na ČSSD – v té době ČMKOS vedl sociálně demokratický senátor Milan Štěch. Bylo to vůbec poprvé, kdy ČMKOS zvolila k upoutání veřejnosti billboardy.

Odborářské billboardy vyzývaly k zabránění „velké zdravotnické loupeži“ a byly namířené především proti tehdejšímu ministru zdravotnictví Tomáši Julínkovi a jeho mluvčímu Tomáši Cikrtovi. Na plakátech se totiž objevily jejich postavičky, pomocí kterých rok před kampaní ministerstvo vysvětlovalo zavedení poplatků a další změny ve zdravotnictví.

Součástí kampaně byly také demonstrace. Kampaň byla na jednu stranu velmi originální, ostře zacílená a společností dobře přijatá, na stranu druhou byla namířená na konkrétní lidi a z jistého úhlu pohledu by se dala pochopit jako vysmívání se člověku s handicapem.

Tykadla Ivana Langera

Určitě si vzpomínáte na tykadla na předvolebních plakátech před sněmovními volbami v roce 2010. Olomoucký řidič autobusu, který pomaloval na autobusech předvolební plakáty ODS a KDU-ČSL, byl nakonec soudkyní Markétou Langerovou (shodou okolností manželkou Ivana Langera, jednoho z poškozených politiků) odsouzen ke 100 hodinám obecně prospěšných prací a uhrazení necelých 16 tisíc korun. Pokutu sice uhradil, ale práce odmítl, takže si nakonec musel odsedět 100 dnů vězení.

Smetanou se inspirovalo mnoho dalších „vandalů“

FOTO: ČT24, licence: Creative Commons Attribution ShareAlike 2.5 (cc-by-sa-2.5)

Jeho politický aktivismus ale po celé zemi zdvihl vlnu podpory a solidarity. Vznikl o něm také dokumentární film Víta Klusáka a Filipa Remunda Dobrý řidič Smetana.

Bojuji proti plžům, mlžům a hlavonožcům

A zjevně neúspěšně!

FOTO: Parlamentní listy, licence: Creative Commons Attribution ShareAlike 2.5 (cc-by-sa-2.5)

Negativní kampaň ODS proti Jiřímu Paroubkovi byla také poměrně kontroverzní. Dělala si legraci z Paroubkových předvolebních slibů, a tak voličům Paroubek z plakátů sliboval například, že jim vrátí Elvise, zruší ranní kocovinu, nebo deklaroval, že bojuje proti plžům, mlžům a hlavonožcům. Kampaň měla sice své příznivce, ale především své mouchy. Kreativní marketingové oddělení ODS se jistě při jejím vymýšlení pobavilo, otázkou zůstává, nakolik padl jejich humor na úrodnou půdu. 

Pro pochopení takovéhoto typu humoru musíte mít povědomí o narážkách, které autoři kampaně činí, a především čas se nad reklamou zamyslet. Těžko říct, kolik voličů vzalo billboardy vážně. A další věcí je, že negativní reklama je také reklama. ODS tedy v podstatě poskytlo Paroubkovi reklamní plochu zdarma. Kreativita a nápad kampaně se ale samozřejmě cení.

Paroubkova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: „Jak ve čtvrtek, tak v pátek, jak v Ostravě, tak v Ústí nad Labem na zahájení naší volební kampaně bude pivo za dvě koruny. Bude také Elvis Presley, tedy dvojník, protože toho pravého bychom asi nedokázali dopravit. A pokud bude kocovina z piv, tak to může být nějakým způsobem řešeno. Jsme připraveni splnit i nemožné, což se nám snažila podsunout ODS,“ prohlásil na tiskové konferenci. 

My za nic nemůžeme, vy jste si nás zvolili

Protiútok ČSSD

FOTO: Právo, licence: Creative Commons Attribution ShareAlike 2.5 (cc-by-sa-2.5)

Kromě toho, že se ČSSD snažila splnit volební sliby, které jim ODS napsala na billboardy, se pustila také do výroby vlastních plakátů. Sociální demokracie v roce 2010 kontrovala texty jako „My za nic nemůžeme. Vy jste si nás zvolili“ a k nim připojila fotky Petra Nečase, Ivana Langera a odstoupivšího Mirka Topolánka.

Kde jsou ty časy, kdy se ODS a ČSSD špičkovaly podobně jako KFC a McDonald's a volič se alespoň mohl pobavit cestou do práce? Dnes si raději každý politik žije v komfortní zóně vlastní sociální bubliny, politický marketing je disciplína vyměřená na milimetry a v naší korektnosti se vytratilo kouzlo škodolibosti a sarkasmu. Chybí i vám v politických kampaních žabomyší války, nebo máte pocit, že takový humor do politiky nepatří?